Září 2010

Angličtina jako jazyk všech :)

13. září 2010 v 23:18 | DarlinG*
http://fc00.deviantart.net/fs70/f/2010/256/1/b/no_more__by_nondani-d2ymxq7.jpg

Zdravíčko blogaři! :)

Prosím vás, neznáte někdo nějakou fajn rychlou metodu, jak dostat všechna anglická slovíčka do hlavy? :D Víte, angličtina je velice důležitá. Je to jazyk, který nás pojí se světem, a kdo ho neumí, nemůže se se světem spojit. A já se se světem spojit chci! :D

Na blog moc nepřispívám, jak jste si asi všimli, ale je to právě proto, že se snažím nadrtit anglinu. :D A hlavně je to tou školou a vážně mám i jiné koníčky, než blogaření. x) Ale protože mám blog ráda, nemůžu ho tu nechat hnít.

Spřátelené blogy vůbec nenavštěvuju a omlouvám se za to. Vím, že bych asi měla, pokud chci, aby ostatní navštěvovali ten můj blog... Ale to já zas vlastně ani tak nechci. Vysoká návštěvnost mě teď nijak nebere. Avšak rozhodně vždycky potěší, když sem tam naleznu nějaký ten nový komentář. :)

Tak dobrou, jdeme do hajánek! :D

Vílí tanec 28. část

11. září 2010 v 22:18 | DarlinG*

Nové Já

Na prvním schodně,
úplně nahoře,
stála moje sestra.
Rosaline se mi najednou přestala věnovat
a svoji pozornost obrátila k mému dvojčeti.
Kupodivu,
moje sestra se usmívala.
Vzhledem k vyhrocené situaci,
myslím,
její úsměv nebyl zrovna vhodný.
Spíše nevhodný.
Ale stejně,
prostě tam tak klidně stála
a usmívala se na mě,
pak na Rosaline,
nakonec se usmála i na Donna.
,,Co tu chceš!"
Zasyčela Rose.
Má sestra se na ni ani nepodivala.
Věnovala pozornost mně.
Stála na místě
a soustředila se na můj pohled.
Mám pro tebe zprávu...
Ozvalo se v mé hlavě.
Od naší matky.
Čelist mi klesla k zemi.
Nechápala jsem...
Já už rodiče přece nemám.
Nebo snad ano?
Byli mí rodiče,
o kterých jsem si myslela,
že jsou mí praví rodiče,
opravdu mí praví rodiče?
V hlavě jsem teď měla uplný chaos.
Nemohla jsem si pořádně srovnat myšlenky.
Hleděla jsem dál na svou sestru s ústy otevřenými dokořán.
Věř v sebe, Emo!
Máš sílu!
Říkala mi.
V hlavě se mi zatím chaos kupil.
Poslední slova mé sestry se mi ale do hlavy zažraly hluboko.
Musela jsem si je stále dokola opakovat.
,,Já mám sílu."
Zašeptala jsem s nově objevenou odvahou.
,,Já mám sílu!"
Zopakovala jsem hlasitěji.
Pocítila jsem neuvěřitelný příval energie.
Moje tělo najednou začalo zářit.
Začalo se přeměňovat.
Oči nabrali olivovou barvu.
Pleť se stala hedvánější.
Vlasy se mi prodloužili
a v myslí jsem ucítila takové nepříjemné šimrání,
které po chvíli ustalo.
A pak byl konec.
Sála jsem na místě,
moje nové já poprvé uvidělo svět novýma očima.
Byl mnohem ostřejší a jasnější.
Líbilo se mi to.
,,Tak dost!"
Do děje opět vstoupila Rosaline.
,,Co tohle má být děvčata?! Nechte toho!"
Rozčilovala se.